Vážení čtenáři,

Dovolte abychom se s Vámi podělili o báseň Uvadlý květ, kterou napsal můj vzdálený příbuzný Jiří Rébl, volyňský Čech. Báseň je smutná, přesto hluboká a inspirující. V máji obvykle bývá opěvovaná láska a mladý život, přesto i tyto stinné stránky, popisované v básni, patří nerozlučně k životu a jsou obsaženy v naší duši.

Tuto báseň, a  některé další práce, jsme objevili při nedávném pátrání po životě mých předků na Volyni v Rusku. Postupně se budeme o ně s Vámi dělit.

Uvadlý květ

Svému žákovi Václavu Škardovi k třicátému výročí jeho smrti, který zemřel před maturitami v měsíci květnu 1957.

Máj – měsíc květů, měsíc mládí …

Máj – měsíc života, kdy lidé mladí

Jak poupě vzkvétající pučí,

Kdy v sadech, zasypaných květy,

Si padnou sladce do náručí…

Je krásný máj, leč hrozně ranní,

Když v květech nese umírání,

Když přináší smrt místo květů,

Když dívka krásná, jenž má ráda,

Květ klade na hrob kamaráda.

Václave drahý, proč květ svěží,

Tak smutně na tvé hrudi leží?

Proč odcházíš, když máj je tady?

Proč opouštíš své kamarády?

Když nejkrásněji slunko svítí?

Proč zmizel úsměv ze tvých tváří

a srdce zvadlo jak to kvítí?

Proč opouštíš mladistvé žití,

Když my zde kvetem jako růže.

Máj krásný je, leč zničit může

I nejskvostnější v sadě růže.

Máj krásný je, leč zdraví zrádné….

I mezi květy růže vadne

A její krása opadává…

Smrt strašná je !

Leč nestraší nás budoucích zítřků

Krásné žití!

My budem Tobě ve vzpomínkách

Ty nejkrásnější věnce víti …

V Podbořanech, dne 11. 5. 1957

Jiří Rébl Volyňský

Vzpomínám – a přeji si, aby zesnulý můj žák byl mezi námi při dnešních oslavách alespoň ve vzpomínkách. Zavzpomínejte, prosím, se mnou.