Popis
Kniha je rozšířeným výkladem starobylého díla Spanda kárika mudrce Vasugupty (770–830) a jeho komentáře od Kšémarádžy, předního žáka nejvýznamnějšího představitele nedvojné tantry známé jako kašmírský šivaismus Abhinavagupty. Vasugupta napsal rovněž Šivovské sútry, které jsou považovány společně se Spanda kárikou za základní texty kašmírského šivaismu. Kniha přibližuje filozofii a praxi této starobylé indické nedvojné filozofie, včetně překladů obou textů, na základě vlastní kontemplativní zkušenosti překladatele a jeho aktuálního jazyka z roku 2008. Tato dodnes živá starobylá duchovní nauka předkládá poprvé v historii lidského myšlení filozofii vědomí a meditační praxe vedoucí k rozšíření a prohloubení vědomí, které je oním božským Já všech bytostí. Historický vrchol této filozofie můžeme zaznamenat v 10. století v oblasti Kašmíru v severní Indii, kde působilo mnoho jejích mistrů – siddhů. V současné době působí také mnoho mistrů hlásících se k tomuto nedvojnému směru. Její praxe na rozdíl od asketických védantických směrů nevyžaduje zříkání se života ve společnosti, ale naopak učí a vede k dosažení našeho přirozeného duchovního stavu, který je vyjádřením jediného božského vědomí (Šivy) v našem individuálním bytí a zapojení v životě v lidské společnosti, což odpovídá potřebám současného moderního člověka. Kniha je výsledkem odkrytí přímého vnitřního poznání autora, která jej přivedla k tomuto směru.
Ukázka
Základ nauky
Pravé poznání musí být dosažitelné každým. Co je tímto pravým poznáním? Jednota vědomí Já jedince a absolutního vědomí nejvyšší Skutečnosti.
Moudrost slov Nitjánandy pramení právě z tohoto poznání, stavu vědomí Jednoty s nejvyšší Skutečností. Abychom dosáhli vysvobození a sjednocení naší individuality s Bohem, musíme pochopit, že podstatně neexistuje rozdíl mezi námi a Bohem. Tato soupodstatnost je právě ve vědomí Já jsem a platí pouze pro vědomí Já jsem, nikoliv pro stav ega. Ve stavu nevědomosti ega je skutečně zakoušený rozdíl mezi jedincem a Bohem a z toho plynoucí veškerý zmatek, utrpení a vnímané rozdíly jsou způsobené neuvědomováním si vědomí Jednoty, egem samým. Tato nevědomost je způsobena vlastními tvůrčími silami stavu vědomí ega a nazývá se maja. Maja není iluzorní síla, která nám zakrývá pravdu, ale vlastní nevědomost ega způsobena ztotožněním vědomí Já jsem s výtvory mysli a tělem a zneužitím životní síly ve prospěch ega. Životní síla, dynamická inteligentní tvořivá energie vědomí Já, která je zdrojem života jedince, je jedna jediná existující projevená tvůrčí moc vědomí Já, která stojí za bytím všeho, co existuje. To, co nazýváme praxí jógy, je praxí poznávání sebe sama, toho, co ve skutečnosti jsme, vědomí Já, které je dárcem našeho života a zdrojem životní síly. Uskutečněním cíle jógy si uvědomíme, že neexistuje nic kromě sebe si vědomé inteligentní tvořivé energie, která je mocí vědomí Já jsem. Ryzí podstata našeho vlastního bytí proniká vším, co existuje. Všechny zkušenosti jsou zakoušeny a projevovány v jediném ryzím bytí – vědomí Já jsem, které je současně jak v pohybu, tak naprosto klidné a neproměnné. Toto jedno jediné vědomí je podstatou i zdrojem všech bytostí i světů. Vědomí je jediná Skutečnost a my si tuto pravdu můžeme uvědomit. Uvědomění sebe jako vědomí Jednoty s nejvyšší Skutečností je jediné pravé poznání a jediný pravý a skutečný cíl života.
verš 3
Poznej své pravé Já. Pravý jogín, pravý sanjásin, překonal mysl; on nebo ona si uvědomila, že není myslí. Když vstoupíš do temné místnosti poté, co jsi pohlédl do zářivého slunce, co uvidíš? Nic. Uvědom si vědomí Já pozorností obrácenou do nitra a uvědomíš si vědomí Já všude a ve všem.
Poznání sebe, svého pravého Já, je možné pouze obrácením pozornosti vědomí na samo pozorující vědomí Já jsem. Toto vědomí je nad myslí, je jejím zdrojem. Cesta k dosažení stavu Jednoty vede přes rozpuštění ztotožňování se s výtvory mysli a uvědoměním si jednoho jediného vědomí Já jsem všude a ve všem, které září v nitru i zevně. Celá duchovní stezka vede trvalým obracením pozornosti vědomí k Bohu, nebo k našemu pravému Já, sebe si vědomému bytí Já jsem.
verš 110
Stav plného dosažení znamená být Jednotou, nedvojným vědomím. Mikrokosmos si uvědom ve svém nitru. Makrokosmos nahlížej z mikrokosmu; je jeho odrazem.
Tvoření je procesem mysli – nikoliv vědomí Já. Jen mysl zažívá strach a obavy. Jen tělo zakouší tvoření. Ti, co si pouze hýčkají a krášlí tělo zlatem a šperky, mají strach ze smrti. Ti, co žijí Jednotu, jsou bez příčin, které by způsobovaly utrpení.
Když vidíš pouze fyzickým okem, nacházíš jen rozdíly, máš touhy a přání a jsi ovládán svými činnostmi. Bezžádostivost vede k vysvobození!
Nepřipoutanost k výsledkům činností je pravým stavem vědomí Já. To je stav avadhúty. Buď vědomím Já!
Trvalým uvědomováním se jako vědomí Já dosáhneš vnitřního vhledu. Rozpuštěním mysli ve vědomí Já dosáhni stavu Jednoty.
Nejvyšší Skutečnost je vědomí Jednoty. Rozdílnosti patří hmotné úrovni, ale vnitřní jemný dech je nedvojný. Pomocí něj dosáhni Jednoty!
Stav plného dosažení vědomí Já ve smyslu jednoty vědomí s nejvyšší Skutečností je jednotou vědomí Já jsem a jeho tvůrčí inteligentní síly. To je dosahováno plným návratem mysli a jejího jemného těla do vědomí Já jsem jako jeho světlo a sjednocením se světlem vědomí nejvyšší Skutečnosti. V tomto stavu si plně uvědomuješ a žiješ, že celý projevený vesmír je odrazem tebe samého, nedvojného vědomí Já. Světlo, které vzniká vnitřní transformací mysli a těl jedince do vědomí Já jsem, se nazývá pránava, někdy omkar. Toto inteligentní světlo vědomí Já, nazývané také jemným dechem, je stejným světlem vědomí, ze kterého povstává celý projevený vesmír a jeho nesčetné světy.
verš 112
Ten, jehož mysl je trvale sjednocena s nejvyšší Skutečností, je brahmačárja. Pouze takový člověk je na stezce k Bohu, i když je třeba i z nejnižší kasty.Zevní znaky jako oranžová róba, hůlka, hrneček na vodu, výroky o védántě a povídání si s každým o Bohu nedělá z nikoho opravdového swamiho!
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.